Můj analytický příběh
Zastavení s básníkem Rúmím: „Včera jsem byl chytrý, chtěl jsem měnit svět, dnes jsem moudrý a chci změnit sám sebe."
Je to delší ...
- Původně jsem na tomto místě chtěla uvést jen technický výčet realizovaných projektů a aktivit. Po jeho rutinní aktualizaci mi ale přišlo, že vlastně o mojí cestě k tématu sebepoznání pro životní změnu nevypovídá nic. Zkusila jsem tedy delší a osobnější verzi, která se postupně trochu rozrostla. Mám tak i příležitost zmínit lidi, kteří moje směřování významně ovlivnili. Pokud chcete zkratku rovnou k profesnímu CV, jděte prosím tudy:
- Svoji analytickou cestu jsem rozdělila na čtyři etapy. První dvě v roli frustrovaného akademického introverta zde zmiňuji pouze stručně. Třetí etapě se věnuji podrobněji, protože ovlivnila i etapu současnou, tedy čtvrtou. K ní se vztahují samotné stránky Sebepoznání na cestě změny, zmínka je tedy opět jen stručná. Důležité jsou také předěly mezi etapami, které zahrnovaly hlubší profesní i osobní změny. Téma stávající etapy se postupně vyprázdnilo a dozrál čas k novému objevování. Někdy byl konec drsnější, včetně klasického vyhoření a pálení mostů.
- Inovačnost a tvořivost ve spojení s urputným zaujetím a nasazením je skvělá kombinace pro výkonnost a produktivitu. Bez pokory je to ale sebezničující cesta (doporučuji k tomuto tématu inspirativní objasnění Paula Contiho v knihovně Zdroje). S odstupem mohu říci, že úrazy byly poučné, ale stály mě hodně sil, které jsem určitě mohla vynaložit smysluplněji pro sebe i okolí. Rychlá a snadná řešení nefungovala, změna musela být hluboká. Cílem přitom nemohla být změna samotná, ale nekončící cesta k ní: tedy pro člověka zaměřeného na kontrolu a výsledky zcela jiný vesmír.
- První etapa byla akademická, tedy VŠ výzkum a výuka se záběrem od inovačních politik až k podnikové inovační výkonnosti. Druhá etapa už se zčásti potkávala i s reálným životem. Inovace byly v tomto období chápány především technologické v přímé vazbě na výzkum a vývoj.
- Akademickou dráhu jsem opustila, když jsem si připustila frustraci z psaní článků a výzkumných zpráv, které kromě samotných autorů nikoho nezajímají. Frustrující byly i vzdělávací aktivity, pro které jsem nebyla osobnostně vůbec vybavená. Celoživotním přínosem byla radost ze zaujetí pro poznávání, objevování a také pro analytické a kritické myšlení. Potkala jsem i několik skvělých lidí, navíc natolik laskavých, že tolerovali i moje nesnesitelnosti (díky Vojto!).
- Druhou etapu završila moje první velká objevitelská cesta, která se protáhla na několik měsíců a zahrnovala Nepál, Srí Lanku a Indii. Oproti předchozím cestám západním směrem jsem si užívala nadšení pro (tehdy) neturistické destinace. Pro individuálního cestovatele to byl náročný terén, ale pocit svobody a nezávislosti byl úžasný, stejně jako setkání s kulturami vzdálenými od výkonnostně založené životní spokojenosti.
- Ve třetí etapě již zcela převážil důraz na praktickou aplikaci, a to v novém tématu sociálních inovací. Inspirativní byla zejména spolupráce s vídeňským Centrem pro sociální inovace, které jsem poznala díky jeho mezinárodní letní škole v roce 2011. Téma sociálních inovací pro mě znamenalo zásadní oborový posun a také mě zachránilo před hrozícím vyhořením z inovací tradičních. Sociální inovace tehdy byly tématem novým, což dávalo velký prostor pro aktivní zapojení do jejich výzkumu i podpory.
- Téma sociálních inovací mi vedle odborného zájmu přinášelo pocit smysluplnosti, který jsem u tradičních inovací poztrácela. Role aktivního hybatele představovala zásadní konflikt s mým silně introvertním založením. S nadšením jsem objevovala svět sociálních inovátorů (kteří v té době ani nevěděli, že jimi jsou) a také souznící duše na MPSV (Vladimíra Kváču a Filipa Kučeru).
- Stala jsem se členkou poroty mezinárodní soutěže SozialMarie, která jako první v Evropě začala oceňovat sociální inovátory z prostředků soukromé nadace Unruhe paní Wandy Moser-Heindl. Aktivně jsem cenu propagovala v Česku a skautovala kandidáty vhodné pro ocenění.
- Díky spolupráci s osvícenými hlavami na MPSV se podařilo prosadit podporu sociálních inovací jako poslední výzvu v Operačním programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Hodnotící systém programu nebyl ovšem na podporu sociálních inovací vůbec nastaven, ani mentálně, ani odborně. Nicméně i přes jeho urputný odpor se nakonec podařilo alespoň některé inovační záměry podpořit.
- Určitě chci zmínit především projekt týmu organizace AGIGA Změna je možná!, který inovačně a úspěšně podporuje lidi ve výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění. Inovačnost je zcela výjimečná nejen v lokálním prostředí, ale v mezinárodním měřítku. Měla jsem tak příležitost poznat lidi originální a inovační a s prokazatelnými výsledky (Věru Babišovou, Simonu Bergmanovou a manžele Lenku a Pepu Hrubé), viz Šance P.R.O.
- Moje hybatelská role se zhmotnila také na Mapě sociálních inovátorů vytvořené v ČR poprvé a naposledy v roce 2015 nadací Ashoka. Bezprostředně mě potěšilo, že jsem byla uvedena jako druhý nejvlivnější aktér podpory sociálních inovací. Pro mě jako extrémního introverta to bylo hodně převratné. Mapa mě rovněž přivedla k metodě tzv. sněhové koule pro strukturální analýzu sítí. K její aplikaci se opakovaně vracím a používám ji pro mapování významu inovačních hybatelů (oboru nebo komunit).
- Třetí etapa zahrnovala i zapojení do víceletých mezinárodních výzkumných projektů v období, kdy Evropská komise byla tématem sociálních inovací okouzlena. Původní představy o sociálních inovacích jako nástroji systémové změny se ovšem ukázaly jako nereálné. Sociální inovace vznikají zdola a z větší části se jejich vliv omezuje na výchozí kontext. Systémové změny vyžadují překonat nezájem až odpor zavedených struktur. Etapa zapojení do podpory sociálních inovací proto dospěla do mrtvého bodu a nastal čas ke změně.
- Třetí etapu provázely další cesty východním směrem díky expertním misím Evropské hospodářské komise OSN v Ženevě. Hodnotily národní inovační systémy v zemích bývalého Sovětského svazu, které představovaly zčásti podobné i zcela odlišné směřování po získání samostatnosti. Postupně jsme navštívili Bělorusko, Kazachstán, Ukrajinu, Arménii, Tádžikistán a (v rámci jiného programu ale se stejným zaměřením) také Gruzii.
- Objevitelské završení třetí etapy pro mě bylo hodně osobní. Po cestě do Iránu jsem dlouho toužila a chtěla ji uskutečnit se svým osobním přítelem i kolegou, který mi svět Persie, její historie, kultury i politiky několik let otevíral a já ho dychtivě poznávala. Saeed se ale z Prahy vydal opačným směrem a plní si sen o akademické kariéře ve Skandinávii. Jeho odchod zanechal stále citelné prázdné místo.
- Cesta do Iránu měla trvat dva týdny a vyplnit čas, než dorazí výsledky mých četných zdravotních vyšetření. Odjížděla jsem jako zoufalec a můj jediný kontakt byla firma, která mi pronajala auto. Nakonec jsem zůstala více než dva měsíce, potkala skvělé lidi a procestovala větší kus Iránu než většina místních. Mým velkým přáním je vrátit se zpět, až bude země svobodná a shledat se s přáteli, o kterých už nemám mnoho týdnů žádné zprávy.
- Výsledky vyšetření po návratu byly zdrcující, ale iránská cesta mi zřejmě dodala energii pro sebezáchovné probíjení se zdravotním systémem. S bobtnajícím šanonem zpráv jsem nakonec objevila kompetentního lékaře, který jejich výsledky dokázal smysluplně propojit a najít společné příčiny a tím také účinnou léčbu. Můj imunitní systém sice vykazuje některé abnormální hodnoty, ale zatím neovlivňují běžný život a snad to tak zůstane. Pro mě z této zkušenosti vyplynul zásadní význam celostního přístupu a přímého propojení stavu mysli a těla.
- Ve čtvrté etapě přišel čas konečně zaměřit analytickou pozornost k sobě. Problém subjektivního zkreslení měli řešit prostředníci mezi mnou a objektivním sebepoznáním. Zkušenosti s nimi byly ale neuspokojivé. Pro cestu sebepoznání jsem proto potřebovala vytvořit vlastní analytický nástroj. (Skvělé a obohacující je naopak soustavné vzdělávání, zejména doporučuji edukační a sebezkušenostní skupiny v pražském INEPu.)
- Samotná analýza a navazující doporučení, byť sebelepší, jsou samozřejmě jen výchozí bod. Podle svých zkušeností a také z reflexe mých studentů a klientů nicméně zjišťuji, že už samotné zvědomění a pojmenování, které je autentické, může představovat první osvobozující krok. Mojí ambicí je takový krok co nejlépe podpořit. Zatím mi ambice podpory prvního kroku dává smysl, pátou etapu tedy ještě nevyhlížím.